Operace HELL – Žlutý team: Debriefing

Tříčlenný žlutý tým průzkumníků se zúčastnil operace Hell, která proběhla z pátku 22/11 na sobotu 23/11/2019 v okolí někdejší raketové základny protiletadlového dělostřelectva Leskovec-Březová. Z pohledu scénáře se jednalo o AI simulaci, do které byly uvrženy jednotlivé týmy průzkumníků, které se měly zúčastnit průzkumu „záhadné“ základny, přeplněné radiací a Divokými – což jsou nějací humanoidové, kteří v zamořeném prostředí žijí, jsou po zuby ozbrojeni chladnými zbraněmi a živí se krví – a z nějakého důvodu i čokoládou.

Odchod ze seřadiště proběhl cca 2215 ze severozápadního cípu obce Lukavec.

Po cca 1km pochodu proti proudu potoka jsme se stočili na severovýchod, kde jsme během cca 500m překonali převýšení 80m, což byla jedna z nejnáročnějších částí večera. Po krátkém pochodu severním směrem jsme dorazili k zarostlému perimetru základny, sestávajícího z vnějšího plotu s občasnými dírami a vnitřní betonové zdi, tyčící se do výšky více než 3m. Původním záměrem bylo pokusit se dostat dovnitř nějakým průlezem ve zdi, ale během překonání cca 200m houževnatou vegetací žádný nebyl nalezen, takže jsme se pomocí mačety dostali na cestu, vedoucí severo-jižním směrem podél východní  hranice základny.

Po příchodu k vnější bráně jsme kontaktovali zástupce organizátora v hlavní budově, který nám ale žádné další info neposkytl.

V následujících okamžicích před vstupem do samotného areálu, jsme zpozorovali terénní vozidlo s reflektory, které vstup do areálu zablokovalo. Kontakt s osobou, která ho doprovázela, byl chaotický a nic nepřinesl. Brožov tedy šel dovnitř za účelem navázání osobního kontaktu. Během následujícího nedorozumění byli Brožov a Kadaňkov lehce zraněni. Vozidlo spolu s posádkou zmizelo. Po rychlém ošetření Jašinem jsme se konečně posunuli o několik metrů, abychom narazili na početnou skupinu Divokých, ozbrojených chladnými zbraněmi a žadonících o čokoládu. Po složitém vyjednávání nám nabídli, že nám ukážou svoji mapu, na které jsou zaznačeny užitečné lokace – pokud půjdeme s nimi. Na tuto eventualitu nakonec nedošlo, protože přímo za námi se objevil další tým průzkumníků – a to sice zelený. Po krátké domluvě jsme se společně vydali západním směrem.

Následující desítky minut jsme společně se zeleným týmem prošli několik lokací, schovávali se před Divokými na džípu, kteří křižovali terénem a nemilosrdně vyhledávali průzkumníky. Výzkumní pracovníci zeleného týmu se věnovali řešení šifry a my ostatní se jim snažili krýt záda.

V okolí zeleného a modrého bunkru v jihovýchodním okraji základny byly nalezeny další části šifer, v tomto prostoru jsme pak strávili nějaký čas tím, že jsme objekty bránili, luštili šifry, sledovali úroveň radiace a energii bunkru, která se nesměla vyčerpat. Tady jsme přišli do kontaktu se zbytky modrého a černého týmu, jejichž vědci taktéž pracovali na šifrách.

V tuto chvíli byla situace konečně částečně stabilizovaná, konečně jsme měli představu o tom, kde se na mapě nacházíme, kde jsme byli a co zhruba (přinejlepším velmi zhruba) zbývá.

Závažnou komplikací byl nedostatek munice v kombinaci s nadbytkem kontaktu s Divokými. Během přestřelky u modrého bunkru, kdy Divocí použili dokonce dýmovnice k vykouření obránců, byl Brožov znova raněn, ale po odražení útoku byl úspěšně ošetřen bez trvalých následků.

Díky fungujícímu radiospojení se zeleným týmem jsme byli schopni aspoň minimálně koordinovat své akce, abychom se konečně setkali s červeným týmem v okolí bunkru nejbližšího k bráně. Tady došlo k přepadu Divokými přímo z brány.

Červený tým se stáhl a nám zbyl úkol odlákat Divoké z okolí bunkru, kde v blahé nevědomosti věcí venkovních pracoval vědecký tým na posledních částech šifry.

V následujích okamžicích došlo ke kontaktu s Divokými. Brožovovi se v souladu s „critical fail“ své postavy zasekla zbraň a byl zraněn. Kadaňkov zabil dva Divoké z pistole, Brožov splnil svůj poslední úkol coby štít pro pár posledních přeživších a padl. Jašin byl – stejně jako jeden z vojáků zeleného týmu – těžce zraněn. Když už situace vypadala bezvýsledně, podařilo se připoutat pozornost vědecké sekce uvnitř bunkru. V okamžiku, kdy vyrazili na pomoc dvěma těžce zraněným, byl prostor čistý. Sotva však začali ošetřovat, bránou prošli další divocí a všichni – včetně Jašina, kterému v rozhodující chvíli došla munice -, kdo se nacházeli v místě přestřelky, byli – pokud je mi známo – zabiti.

Kadaňkov se spolu s Jašinem ze zeleného týmu dokázali z prostoru dostat a později figurovali mezi zbytkou průzkumníků, kteří obsadili svatyni Divokých  a v obklíčení luštili kód, který jim umožní opustit simulaci.

Divocí, kteří se postupně během hry z čokoládu loudících pobudů upgradovali na vojensky jednající palebné týmy, rozdávající headshoty z poloautomatických zbraní, svatyni obklíčili a začali útočit mimo jiné slzným plynem. Zatím čas plynul a do rozhodujícího útoku se vypravili až v okamžiku, kdy pravděpodobně (těžko říct, ale v těchto minutách) byl kód prolomen. Říká se, že prvním, kdo zadal správný kód, byl náš pprap. Kadaňkov.

Po splnění úkolu byl žlutý tým naložen do auta a odvezen, takže přesně neumím posoudit, jak dopadli ostatní. Naposledy jsem slyšel něco o popravách…

Kolik průzkumníků opravdu simulaci přežilo, to se snad dozvíme od pořadatelů.

Zhodnocení:

Z organizačního hlediska pěkně vymyšlená a zvládnutá. Herní aplikace fungovala dobře, jedná se o dobře myšlený a dobře provedený nápad. Jde poznat, že byla vylepšení dodělávána na poslední chvíli, ale příště to bude určitě lepší. Sledovat osobní dozimetr dávalo hře docela nový rozměr a bylo zábavné. Čtení QR kódů mělo své mezery, ale byl to dobrý nápad. Za sebe bych rád měl dopředu více informací. Situace byla bezprostředně po vstupu do základny naprosto nepřehledná. Divocí v džípu, kteří se chovají jako opilí žoldáci někde v Africe, divocí kolem vyhlaslého ohně, kteří mávají obrovskými sekerami a kopími a žadoní o čokoládu. Nereagují na hrozbu palnou zbraní, chovají se infantilně do té míry, že málem došlo k hroznému krveprolití.

Nedostatek munice byl neúprosný a doplnit munici se nám nikde nepodařilo během celé hry. To nám omezovalo možnosti v kontaktu s kýmkoliv. Pro Divoké jsme byli lovná zvěř, což ale mohlo být záměrem organizátora.

Terén, ač má nějakých 400x400m, je v noci nepřehledný, ale byla jasná noc a dalo se orientovat podle hvězd (byl jsem až překvapený, kolik průzkumníků nenajde Polárku – stejně jako, že většina ani nemá mapu prostoru) a i když není vyloženě nebezpečný, vyskytuje se v něm pár pastí. My jsme se nejvíc pobavili s vegetací. Ostružiníky a další oblíbené popínavé a pichlavé šlahouny jsou významnou částí zdejšího ekosystému. Do centrálních budov jsme se jako tým vůbec nedostali.

Za světla vypadá krásně přehledně. Přikládám pár fotek, vyfocených poté, co už jsem byl mrtvý a konečně vyšlo i slunce.

A tady je pár fotek z posledních chvil před zahájením posledního útoku Divokých.

 

A jedna z posledních fotek obránců předtím, než Divocí zaútočili slzným plynem a průzkumníci se stáhli dovnitř budovy, kde vzápětí prolomili šifru.

Zatím k debriefingu toliko, jak mi to trošku sedne, tak dopíšu ještě nějaké ponaučení 🙂

Prozatím díky organizátorům za pěkně vymyšlenou akci a za pozvání na ni, a hlavně svým spolubojovníkům Gandhimu (Jašinovi) a Psychovi (Kadaňkovovi, kterému tímto gratuluji k úspěchu), kteří ji absolvovali až do konce i se svými zdravotními indispozicemi v situaci, kdy další dva lidé ze sestavy vypadli a z vypiplaného týmu se stala ohrožená sekce. Řekl bych, že jsme to nakonec zvládli důstojně.

Tak zatím!

Organizátor, hráč pokeru, airsofťák a LARPer.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář